30/04/10 - Neuvěřitelné se stalo skutkem. Inter Milán dokázal vyřadit Barcelonu a postoupil do finále Ligy mistrů! V odvetném zápase na slavném Nou Campu sice prohrál díky brance obránce Piqueho z 84. minuty, po domácí výhře 3:1 mu to však na postup do závěrečné bitvy o „ušatý pohár“ stačilo.Barcelona - Inter 1:0
Středeční večer se na dlouhá léta zapíše do srdcí všech Interistů, na trávníku v dalekém Katalánsku se odehrál příběh pokory, odhodlání, bojovnosti, vůle, utrpení i radosti a hlavně, konečného vítězství. Vulkány se umoudřily a Nerazzurri tak mohli k zápasu roku cestovat letadlem, přesto jejich příprava nebyla z nejklidnějších. Fanoušci domácího mužstva uspořádali na hráče z Milána doslova hon, bouchali jim pod okny dělobuchy, snažili se jim dokonce převrátit autobus. Největší vlna nenávisti se očekávaně snesla na kouče Josého Mourinha.
| pokračování... |
Ten byl opět hlavní postavou všech předzápasových rozhovorů. Novináři se předháněli v teoriích, co asi vymyslí na Messiho, jestli bude bránit osobně Ibrahimoviče a zde do utkání nominuje rebela Balotelliho. Trenér hostí si ale s těmito spekulacemi nelámal hlavu a postavil přesně takovou sestavu, jaká byla potřeba. A to i přes to, že se těsně před výkopem zranil Panděv a v záloze ho musel nečekaně nahradit Chivu. Tým FC Barcelona a jeho hra, to je pojem profláknutý na celém světě. Není těžké proti jejich kombinaci vymyslet taktiku. Každý asi ví, že by se měl držet pevný blok, neztrácet balón a nepouštět „blaugranas“ v rychlosti do otevřenější obrany. Že všichni hráči by měli být raději za míčem a když se dostane do hry Xavi nebo Messi, okamžitě je zdvojovat a přistupovat k nim na těsno. Jedině José Mourinho však má hráče na to, aby takovýto způsob hry mohl opravdu zrealizovat, a to po celých 90 minut.
V úvodu střetnutí tak černomodří svého soka vůbec k ničemu nepustili. Snad jen střela mladíka Pedra stála za povšimnutí. Domácí sice skoro neustále drželi míč, krom přihrávek do šířky hřiště to ale nemělo žádný jiný efekt. Postupem času se za půlku dostával i Inter, Eto´o si však nezpracoval nadějnou přihrávku a šance tak hostům zůstaly zapovězené. Nicméně se utkání vyvíjelo přesně podle milánských not. Pak ale přišla 28. minuta a zkrat Thiaga Motty, Sergia Busquetse a zejména sudího De Bleeckereho. Brazilský reprezentant si při souboji o míč chtěl rukou odstavit svého španělského soupeře, přitom mu zřejmě omylem prsty přejel po tváři. Následná Comedia Dell Arte v podání katalánského záložníka ale celý zápas skoro až degradovala. Busquets se válel po trávníku předstírajíce bolestivé grimasy, jakoby dostal tvrdý úder loktem. A Franck De Bleeckere? Ten Thiaga Mottu bez váhání vyloučil, ukázal mu rovnou červenou kartu.
Hrát dvě třetiny zápasu v oslabení, proti Barceloně, a na obrovském hřišti stadionu Nou Camp, to už je tedy pořádný oříšek. Nerazzurri to však zvládli. Možná nepopulárním způsobem totální defensivy a za pomoci zdržování a simulování, ale zvládli. Na pravé křídlo se stáhl Diego Milito, na hrot se vysouval jen při výkopech Júlia Césara. Inter tak musel zcela rezignovat na jakoukoli ofensivu a hráči dále jen plnili svěřené poziční úkoly. A to tak, že fantasticky. Domácí stále jen neúčelně kombinovali před pokutovým územím, ale do kuchyně černomodrých se dostat nemohli. Nadpozemský Messi byl zbaven svého kouzla, zahrozil jen v 40. minutě, kdy jeho gólovou střelu vytáhl na roh svým nejlepším zákrokem v sezóně gólman César.
I po změně stran se domácí útoky jen tříštily o milánský obranný val. Čas se pomalu nachyloval, ale Barceloně paradoxně trochu pomohl kouč Mourinho, a to diskutabilními střídáními, kdy do hry poslal Cordóbu a Muntariho. Ghaňan vcelku nepochopil herní filosofii utkání a místo odkopů se snažil něco vymýšlet a míče často ztrácel. Cordóba pak rozhodil hostující obrannou hru, přeskupení na tří - stoperové pojetí neproběhlo hladce a rázem začalo drama. V 84. minutě právě Muntari selhal při zahrávání ofsajd – systému, a Iván Cordóba neuhlídal vysunutého Piqueho, který po výborné kličce oklamal i gólmana a vstřelil pro domácí gól naděje.
V tu chvíli by se v Interistech nikdo krve nedořezal. Mohlo totiž být ještě hůře, do sítě se v nastaveném čase trefil i střídající Bojan Krkič, který následně už začal slavit postup svého týmu. O pár chvil předtím se ale míč dotknul ruky Tourého, a tak rozhodčí branku neuznal. Domácí záložník hrál horní končetinou neúmyslně, jeho ruka však zastavila dráhu míče. Nechtěl bych se zde pouštět do problematického rozboru už tak dost zmatených pravidel o hraní rukou, která procházejí často různými novelizacemi. Jen podotknu, že sudí pískající semifinále Ligy mistrů, by je snad měl znát, a proto budu jeho úsudku pro tentokráte věřit.
Uplynulo nastavení a byl konec. Radost, úleva, euforie, slzy, emoce, zadostiučinění. To všechno bylo vidět na tvářích všech, kteří mají co dočinění s klubem Nerazzurri. Hráči vybojovali pro Inter finále nejprestižnější evropské klubové soutěže po dlouhých 38 letech! Povedlo se jim to, na co nedosáhly generace Brehmeho, Matthause, Bertiho, Bergomiho, Wintera, Pagliucy, Ronalda, Vieriho, Di Biagia, Figa, Adriana nebo Ibrahimoviče. Nynější tým prostě přepisuje historii, stále bojuje o tři trofeje a je na prahu obrovských úspěchů. Sezóna 2009/2010 se může stát nejlepším ročníkem ve více než staleté historii klubu. Už jen udělat ty poslední kroky. Ale již nyní jsem na Inter nesmírně hrdý. Celou situaci výborně zhodnotil José Mourinho. „Toto vítězství není pro novináře, je pro fanoušky Interu po celém světě. Jdu se připravovat na tři finále. Přijděte za mnou po Římě, po Sieně, po Madridu“. A já jen doplňuji : AMEN!
Hodnocení :
Júlio César – 7 : Obrana před ním odehrála jeden z nejpůsobivějších zápasů za poslední dobu, takže příliš práce neměl. Přesto předvedl jeden zákrok z jiné planety. A shodou okolností proti Messimu, kterému se přezdívá mimozemšťan. Ve 40. minutě se argentinský útočník dostal ke střele za pokutovým územím, míč mířil přesně k tyči. Najednou se ale vynořila ruka Júlia Césara, která míč vytáhla na rohový kop. Tento moment zachránil Interu postup.
Maicon – 6 : Na nějaké útočné výpady mohl zapomenout. Držel se přikovaný v obraně a zuby nehty hlídal agilního Pedra. Španělský mladíček se sice párkrát do zakončení dostal, bránu ale naštěstí ani jednou netrefil. V druhém poločase se Maicon často uchyloval k simulacím a zdržoval hru, což je sice za stavu, kdy tým nesmí inkasovat běžné, jeho výkon to však alespoň v mých očích sráží.
Lúcio – 8 : Jeho nákup byl skoro až geniální. Naprosto pasuje k Samuelovi a když má den a nedělá chyby ze zbrklosti, je takřka neobehratelný. Pozičně zvládl zápas na výbornou. Když bylo potřeba, vystoupil s útočníkem vysoko k půlící čáře, jindy zase zdvojil Messiho před pokutovým územím. Středem obrany se prostě domácí neprosadili.
Walter Samuel – 7 : Jeho hra byla vcelku nenápadná, ale velmi důležitá. Měl za úkol sledovat veškeré kolmé pasy za obranu, přečíst je a zastavit dříve, než najdou svého adresáta. To se mu dařilo znamenitě. Díky výborné práci celého týmu měl práci ulehčenou, protože Barcelona nechodila na obranu Interu v rychlosti a neměla možnost ani jednoho přečíslení.
Javier Zanetti – 8 : V šestatřiceti letech dokázal ubránit nejlepšího hráče na světě, a to hned dvakrát po sobě. Je třeba dodávat více? Messi se sice často stahoval do středu hřiště, ale v těch případech to měl Zanetti ještě těžší. Musel se na pravé straně vypořádat s Alvésem a ještě zvážit možnost jít zdvojit Lea Messiho před pokutové území. Po akci těchto dvou branka nepadla, to značí, že se Il Capitano rozhodl vždy správně.
Thiago Motta – 5 : Skoro v každém zápase dostane žlutou kartu hned na začátku. Při jeho stylu hry pak každý jen trne, kdy obdrží druhou. Došlo k tomu až nyní, paradoxně v případě, kdy si vyloučení až tak nezasloužil. Na druhou stranu je nutno říci, že hráč je zodpovědný za svou ruku, která se obličeje Busquetse prokazatelně dotkla. Kvůli trestu za vyloučení a přehnanou rekaci po něm zmešká finále.
Esteban Cambiasso – 9 : Byl neuvěřitelný. Xavimu nedal dýchat, byl u něj na každém kroku a tak rychle, že ho o míč v drtivé většině případů připravil. Fyzicky náročný zápas zvládl na jedničku, pomáhal bránit Messiho, stahoval se k Ibrahimovičovi, znepříjemňoval hru Keitovi. Pohyboval se všude tam, kde bylo třeba. Opět prokázal, že je nejlepším defensivním záložníkem planety.
Cristian Chivu – 7 : Do základní sestavy se dostal až na poslední chvíli, ještě pár minut před zápasem v ní figuroval Panděv. Svou rychlou mobilizaci Chivu ale zvládl a stal se důležitou částí obranného stroje. Pro finále se stává alternativou na místo vykartovaného Motty. Mezi ním a Stankovičem se tak pravděpodobně rozhodne, kdo si zahraje v Madridu vedle Cambiassa.
Wesley Sneijder – 7 : Proti Atalantě si přivodil svalové zranění a dlouho to vypadalo, že do utkání s Barcelonou nebude moci nastoupit. Nakonec však překonal bolest a hrál. Opět byl díky svému pohybu a agresivitě velmi platným hráčem. Po vyloučení se stal dokonce falešným útočníkem a často jako první napadal domácí rozehrávku.
Samuel Eto´o – 8 : Svůj individuální výkon zcela obětoval týmu. V úvodu zápasu se dostával do zajímavé pozice, ale špatné zpracování ho o šanci připravilo. Postupem času se z něj stal falešný obránce, který ale v defensivě ani jednou nezaváhal. Takovýto přínos týmu umí poskytnout málokterý útočník na světě. Možná v dresu Interu nedává tolik gólů a v šancích někdy působí až komicky, v rozhodujících momentech ale zatne zuby a odehraje svůj part na výbornou.
Diego Milito – 8 : V tomto střetnutí nebyla paradoxně důležitá defensivní práce obránců, ale spíše schopnost útočících hráčů vzorně odpracovat 90 minut směrem dozadu. A i v tom dokáže být Il Principe dobrý. Od 28. minuty byl muž dvojí tváře. Při odkopech Júlia Césara se vysouval na hrot a pokoušel se vybojovat míč proti mnohonásobné přesile. Při útocích Barcelony se pak zas a zas vzorně zatahoval na pravé křídlo a pozičně zcela zamezil vytváření prostorů pro její kontry. Naběhal obrovské penzum kilometrů a opět se přiblížil možnosti stát se legendou.
